Mgr. Miloslav Hubatka
Nadané, nebo úspěšné dítě?
IQ, nebo EQ žáka a jeho rozvoj? Nebo ještě lépe obojí?
Dobrý den vážení pedagogové, rodiče, čtenáři,
dovolil jsem si pro vás společně s nakladatelstvím Verlag Dashöfer připravit publikaci zaměřenou na rozvoj nadaných dětí a studentů na školách. Jak evokuje podnadpis, rád bych ji nasměroval trochu jiným způsobem, než je u takovýchto publikací obvyklé. Zpravidla jsou totiž zaměřeny buď na popis typů nadání a jejich specifika, nebo na oblast rozvoje logiky intelektu, zkrátka na vše, co souvisí s rozvojem IQ a kognitivní složkou.
V této příručce se však zaměřuji na jiné oblasti. Jednou z nich je vhodné nastavení systému ve škole. Další oblastí je rozvoj EQ (emoční inteligence), dále podpora vhodných návyků a morálně-volních a charakterových oblastí rozvoje osobnosti dětí a studentů.
Při rozvoji nadání žáků je třeba systematicky rozvíjet jak rozumové a kognitivní, tak afektivní a morálně-volní schopnosti a potenciál dětí.
Proč preferuji tuto oblast? Ne že by ty výše uvedené byly méně důležité a užitečné, ale vedla mě především osobní zkušenost a praxe.
První důvod vychází z mé vlastní pedagogické praxe. Když jsem jako mladý elév plný pedagogických ideálů nastoupil do školy a chtěl skutečně nejen vzdělávat, ale i celkově rozvíjet své žáky, domníval jsem se, že jestliže budu především kvalitně učit, efektivně střídat formy výuky, metody a využívat nejen pomůcky, ale i moderní technologie, nelze neuspět.
Bohužel praxe záhy ukázala to, co služebně starší kolegové už věděli – že záleží také na potenciálu a talentu žáků. Proto jsem své působení rozšířil i na rozvoj nadání žáků. Vytvořili jsme s kolegy program na rozvoj nadání žáků na běžné škole a úspěšně jej aplikovali v praxi. Vývoj však ukázal další neméně důležitý aspekt, a to faktory na straně žáka. Rozhodují i žákovy charakterové a morálně-volní vlastnosti. Nezáleží totiž jen na tom, co žákovi do vínku nadělila příroda, ale stejně důležité je i to, jak s tím on sám naloží. Tedy jednak jak svůj potenciál skutečně využije, ale také jak o něj bude dále pečovat a rozvíjet jej. Dokonce, jak ukazuje velké množství výzkumů, je to pro celkový výsledek důležitější. Jinými slovy – často jsem viděl žáky, kterým bylo, co se týče nadání, naděleno do vínku opravdu hodně, ale v podstatě jej nikdy nezúročili. Potenciál se neproměnil na hmatatelný výsledek, nepřinesl žádný významnější důsledek.
Druhý důvod vychází z prvního. Zmínil jsem, že rozvoj správných vlastností, návyků a schopností má zásadní formativní vliv na celkový výsledek – životní úspěch žáka. To je to, co skutečně chtějí rodiče. To je důvod, proč požadují po školách zvláštní péči o nadané, bez ohledu na to, zda jejich děti skutečně nadané jsou, nebo ne.
Ať rodiče skutečně mají nějakým způsobem nadané dítě, nebo si to jen myslí, ať umí, nebo neumí identifikovat a následně rozvíjet skutečný potenciál svého dítěte, vždy požadují od školy v podstatě totéž – úspěch svého dítěte. Přejí si úspěch v dalším studiu, v práci, v osobním i profesním životě. Rozvoj nadání pak rodiče často chápou spíše jako cestu, prostředek k dosažení úspěchu. Mají v této oblasti svá očekávání a předpokládají, že je škola naplní.
Tato očekávání se mění jednak v čase – podle věku dítěte, a jednak podle zaměření – hodnot konkrétních rodičů. Proto je pro školy a školská zařízení stále těžší nároky a očekávání rodičů naplnit. Očekávání a priority rodičů se od sebe mnohdy velmi liší, dokonce někdy jdou názorově proti sobě.
Současně se rodiče liší i v názoru, jakým způsobem by potenciál jejich ratolestí měly školy rozvíjet. Tyto představy mají někteří rodiče rovněž mnohdy velmi nekonkrétní a mlhavé. Navíc v dnešní době jsou jejich očekávání plná mýtů, nepodložených receptů a nefunkčních zkratek. V neposlední řadě jsou i kvalitní a funkční fakta vytržena z kontextu nebo aplikována nevhodným způsobem, takže v konečném výsledku buď nefungují, nebo v horším případě přímo škodí.
Tím se celé problematika rozvoje nadání stále více komplikuje, zamlžuje a zapleveluje nevhodnými přístupy a řešeními.
Rozvoj potenciálu a nadání žáka by měl vždy směřovat k jeho celkové úspěšnosti.
Co tedy rodiče požadují?
V průběhu posledních let jsem ve své práci mapoval očekávání a požadavky rodičů na školy a rozvoj svých dětí. Získal jsem je na více jak stovce škol nejrůznějšího typu, zaměření a velikosti. Jde skutečně o výsledky od tisíců rodičů. Překvapivě se v konečném výsledku v mnohém shodují. Pod pojmem „úspěch mého dítěte” mají někteří velmi konkrétní a přesné představy, jiní naopak představy velmi mlhavé, často jde spíše o určitá klišé, pod kterými si každý může představit něco jiného.
V mateřských školách rodiče na otázku, co očekávají od školky, odpovídají, že „šťastné dítě” nebo „spokojené dítě”. Při podrobnějším rozboru se potom představa, co se pod tímto pojmem skrývá, značně liší. Někdy je to velmi konkrétní představa rozvoje svého dítěte, jindy je to vágní a všeobjímající pojem. V mladším věku je to spojeno spíše s adaptabilitou dítěte na nový kolektiv, na nová pravidla atp. V předškolním věku už je to konkrétní rozumová výchova a školní zralost, tedy rodiče očekávají, že dítě bude na zápis do školy a na vstup do první třídy dobře připravené a vše úspěšně zvládne.
Na základní škole se očekávání rodičů začínají lišit ještě více – od nepřesné představy spokojeného dítě, kterému se ve škole líbí a těší se tam, až po konkrétní očekávání rozvoje určitého talentu a potenciálu. I zde se liší očekávání v průběhu školní docházky. Na počátku silně převládá zaměření na spokojenost a pozitivní přístup, adaptabilitu, bezpečné prostředí atp. Zhruba od třetí třídy se začne dostávat do popředí spíše výkonová stránka, tedy rozvoj výuky, rozvoj potenciálu žáka.
Současně rodič očekává, že pedagog, trenér, vedoucí apod. bude schopen přesně identifikovat…
