2
Podpůrná opatření ve vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním
PhDr. Zbyněk Němec, Ph.D.
V současném systému vzdělávání jsou děti a žáci se sociálním znevýhodněním řazeni do kategorie žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Tuto skupinu žáků vymezuje § 16 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jako „školský zákon“ nebo „ŠZ”) takto:
„(1) Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta.”
Označení „žák se sociálním znevýhodněním” tak není oficiálním legislativním pojmem, z hlediska zákona a souvisejících vyhlášek spadají tito žáci pod obecné označení „žák se speciálními vzdělávacími potřebami”. K jediné užší specifikaci této žákovské skupiny v platné legislativě dochází v příloze č. 1 vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 27/2016 Sb.”), kde je u podpůrného opatření „úprava obsahu vzdělávání” a také v souvislosti s možným doporučením speciálních učebnic a pomůcek používán termín „žáci s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek”.
Podle § 16 ŠZ mají žáci se speciálními vzdělávacími potřebami – tedy i žáci se sociálním znevýhodněním – „právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením”. Tato podpůrná opatření představují v současnosti celý systém různých mechanismů, jejichž využití v prostředí škol a školských zařízení by mělo významně pomoci k zefektivnění vzdělávání všech žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Podpůrná opatření jsou poskytována v pěti stupních podpory, se zvyšující se personální i finanční náročností.
Podpůrná opatření ve vzdělávání žáků jsou realizována školami a jejich pedagogickými pracovníky, zejména učiteli, ale i vychovateli nebo asistenty pedagoga, významnou roli zde hrají tzv. školní poradenská pracoviště a školská poradenská zařízení.
NahoruŠkolní poradenské pracoviště a školské poradenské zařízení
ŠPP
Školní poradenské pracoviště (ŠPP) je interní součástí školy. V případě základní a střední školy zahrnuje poradenské pracoviště služby výchovného poradce a metodika prevence, řada škol má v současnosti pracoviště rozšířené i o služby školního psychologa nebo školního speciálního pedagoga. Pracoviště zajišťuje jak přímou podporu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, tak i poradenskou podporu učitelům při práci s těmito žáky a spolupracuje rovněž s dalšími mimoškolními institucemi (školská poradenská zařízení, orgán sociálně-právní ochrany dítěte apod.). Školní poradenská pracoviště jsou zapojena do poskytování podpůrných opatření ve všech stupních podpory.
ŠPZ
Školským poradenským zařízením (ŠPZ) je samostatná instituce, která provádí diagnostiku vzdělávacích potřeb žáků a poskytuje školám poradenské služby v oblasti vzdělávání – v současném systému jde o pedagogicko-psychologické poradny (PPP) a speciálně pedagogická centra (SPC). Podporu vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním poskytují v praxi z větší části pedagogicko-psychologické poradny, do speciálně pedagogických center jsou žáci se sociálním znevýhodněním směřováni v případech, kdy u nich dochází k souběhu znevýhodnění se zdravotním postižením. Od druhého stupně podpůrných opatření výše je pro poskytování podpůrného opatření nutné doporučení školského poradenského zařízení.
NahoruPodpůrná opatření prvního stupně
V prvním stupni podpůrných opatření jde o spíše drobné, organizačně málo náročné úpravy v organizaci vzdělávání žáka, u kterého se objevuje potřeba nadstandardní podpory při výuce nebo v zapojení do kolektivu spolužáků.
Podpůrná opatření prvního stupně charakterizuje příloha 1 vyhlášky č. 27/2016 Sb. jako opatření sloužící „… ke kompenzaci mírných obtíží ve vzdělávání žáka (např. pomalejší tempo práce, drobné obtíže ve čtení, psaní, počítáni, problémy se zapomínáním, drobné obtíže v koncentraci pozornosti atd.), u nichž je možné prostřednictvím mírných úprav v režimu školní výuky a domácí přípravy dosáhnout zlepšení”. Pokud jde o návrh a realizaci opatření, je povinností školy zohlednit sociální status žáka a podmínky jeho rodinného prostředí.
Pro uplatňování podpůrných opatření prvního stupně nepotřebuje škola doporučení od školského poradenského zařízení, tato opatření navrhuje a realizuje učitel ve spolupráci s poradenskými pracovníky školy (výchovným poradcem a školním metodikem prevence, podle možností i se školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem) a zákonnými zástupci žáka. Podpůrná opatření prvního stupně nemají tzv. normovanou finanční náročnost a nepředpokládá se využití žádných speciálních výukových materiálů či pomůcek, škola tedy v tomto stupni opatření nedostává žádné finanční prostředky navíc.
Při rozhodování o nastavení podpůrných opatření prvního stupně používá učitel postupy pedagogické diagnostiky – vychází tedy z pozorování práce žáka ve vyučovacích hodinách, z hodnocení výsledků aktivity (písemných i jiných prací) žáka, z informací z rozhovorů s žákem i jeho zákonnými zástupci, zkušeností s výsledky domácí přípravy žáka. Na základě takto získaných údajů učitel rozhodne o charakteru zvolených podpůrných opatření.
Mezi podpůrná opatření v prvním stupni podpory mohou patřit zejména:
- úprava metod výuky,
- úprava organizace výuky,
- úprava obsahu vzdělávání,
- úprava hodnocení,
- plán pedagogické podpory.
Diagram 1: Podpůrná opatření prvního stupně
Charakteristika podpůrných opatření v prvním stupni podpory
Úprava metod výuky se volí podle individuálních potřeb a možností žáka. Preferují se takové metody výuky, které umožňují rozvoj vnímání žáka (strukturované informace, obrazový doprovod), častější opakování a procvičování látky, častější kontrolu správnosti v pochopení a zpracování zadaných úkolů. Potřebná je také práce se specifickým nadáním žáka a s motivací vyplývající z jeho přirozených zájmů (přiměřených věku a sociální skupině). Při zadávání domácích úkolů jsou respektovány podmínky, které má žák k jejich plnění v domácím prostředí.
V rámci úprav organizace výuky se řeší například změna zasedacího pořádku žáků, podporována je skupinová výuka a spolupráce mezi žáky. Při práci ve dvojících a ve skupině učitel zohledňuje postavení žáka ve třídě a podporuje sociální začlenění žáka do kolektivu. Pro plánování vyučovacích forem a metod práce se doporučuje časté střídání činností, podpora zážitkových forem vzdělávání, exkurzí apod. V rámci rozvoje zájmových aktivit žáka je doporučena podpora volnočasových aktivit realizovaných školou.
Úprava obsahu vzdělávání může v první stupni podpůrných opatření spočívat v obohacování učiva nad rámec stanovený rozsahem školního vzdělávacího programu. Využít lze zejména u žáků s mimořádným nadáním – například v hudební nebo tělesné výchově – ke zvýšení atraktivity ve vybraném předmětu a tím i k navýšení celkové motivace žáka ke školnímu vzdělávání.
Pro dlouhodobý úspěch žáka ve vzdělávání může být velmi důležité správné nastavení hodnocení výkonu žáka. Kromě doporučení pro využívání různých forem hodnocení (včetně například hodnocení slovního) a rozvoje žákovy schopnosti sebehodnocení vyhláška rovněž zdůrazňuje, že hodnocení „vždy musí zohledňovat sociální kontext, ve kterém probíhá, a směřovat nejen k vyhodnocení úspěšnosti žákova učení, ale také k posílení jeho motivace pro vzdělávání” (příloha 1 vyhlášky č. 27/2016 Sb.). U žáků se sociálním znevýhodněním je důležité využití formativního hodnocení, které umožní žákovi zažít úspěch z vlastního pokroku i v případě, že výsledek neodpovídá standardům očekávaným u ostatních žáků třídy.
Pokud v rámci celkové intervence realizované školou nedostačuje ke zlepšení vzdělávání žáka zvýšená podpora zajišťovaná učitelem a poradenskými pracovníky školy, je pro žáka zpracován plán pedagogické podpory (PLPP). Tento plán v písemné podobě charakterizuje obtíže a speciální vzdělávací potřeby žáka, definuje cíle v oblasti rozvoje žáka a zvolená podpůrná opatření, event. popisuje také opatření realizovaná v součinnosti se zákonnými zástupci žáka (v případě spolupracujících rodičů žáka). Plán vytvoří učitel žáka ve spolupráci s poradenskými pracovníky školy (výchovným poradcem, školním speciálním pedagogem). Podle § 10 vyhlášky č. 27/2016 Sb. by s plánem pedagogické podpory měla škola seznámit žáka, zákonného zástupce žáka, všechny vyučující a event. také další pedagogické pracovníky, kteří se na provádění plánu podílejí – tyto osoby by měly potvrdit svou obeznámenost s PLPP podpisem. Formulář pro plán pedagogické podpory je uveden jako příloha č. 3 vyhlášky č. 27/2016 Sb.
Efektivitu realizovaných podpůrných opatření škola průběžně vyhodnocuje. Ve lhůtě do tří měsíců od zahájení poskytování podpůrných opatření podle plánu pedagogické podpory má škola povinnost vyhodnotit, zda podpůrná opatření dostačují k naplnění vzdělávacích cílů žáka. Pokud pracovníci školy dojdou k závěru, že podpůrná opatření prvního stupně zde nedostačují, doporučí zákonnému zástupci žáka využít služeb školského poradenského zařízení (pedagogicko-psychologické poradny), které pak může navrhnout podpůrná opatření vyššího stupně.
NahoruPodpůrná opatření druhého a třetího stupně
Nestačí-li ve vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami uplatnění podpůrných opatření prvního stupně, je nutné zajistit podpůrná opatření ve stupních vyšších. Podpůrná opatření mohou být poskytována až do pátého stupně, přičemž platí, že čím vyšší stupeň podpůrných opatření, tím vyšší míra podpory žáka. U žáků se sociálním znevýhodněním se v praxi setkáváme s druhým nebo třetím stupněm podpůrných opatření; čtvrtý a pátý stupeň jsou až na výjimky vyhrazeny žákům s těžšími formami zdravotního postižení.
Podmínkou poskytování podpůrných opatření druhého nebo vyššího stupně je vždy doporučení školského poradenského zařízení – u žáků se sociálním znevýhodněním jde zpravidla o doporučení pedagogicko-psychologické poradny (PPP), klienty speciálně pedagogických center se žáci se sociálním znevýhodněním stávají pouze v případech, kdy je u nich identifikováno rovněž zdravotní (mentální, zrakové, sluchové nebo jiné) postižení.
Základním předpokladem pro získání vyššího stupně podpory je tedy realizace diagnostického vyšetření žáka se sociálním znevýhodněním v pedagogicko-psychologické poradně. Na toto vyšetření žáka objednává jeho zákonný zástupce, je tedy nutné vysvětlit zákonnému zástupci, proč je vyšetření v poradně důležité a v čem může žákovi i škole pomoci, v některých případech je třeba opakovaně na zákonné zástupce žáka apelovat (event. využít pomoci asistentů, sociálních pracovnic, neziskových organizací apod.), aby žáka na vyšetření skutečně objednali a v termínu se k vyšetření dostavili. Nespolupracujícímu zákonnému zástupci může vyšetření žáka v poradně nařídit orgán sociálně-právní ochrany dítěte (tzv. OSPOD, podle § 11 odst. 3 vyhlášky č. 27/2016 Sb.).
Výsledkem vyšetření žáka v poradně je nejen zpráva z vyšetření, kterou dostává pouze zákonný zástupce žáka, ale i doporučení, které kromě zákonného zástupce poradna poskytuje také škole. V doporučení poradna uvádí „závěry vyšetření a podpůrná opatření prvního až pátého stupně, která odpovídají zjištěným speciálním vzdělávacím potřebám a možnostem dítěte, žáka nebo studenta, a to včetně možných kombinací a variant podpůrných opatření a způsobu a pravidel jejich použití při vzdělávání”. (§ 16a ŠZ)
Před vyšetřením i před vydáním doporučení poradna spolupracuje se školou (zpravidla s výchovným poradcem nebo školním speciálním pedagogem). Pokud byl ve vzdělávání žáka využíván plán pedagogické podpory, předává škola tento plán poradně, před vydáním doporučení pak poradna zjišťuje dostupné materiální a personální podmínky školy. Podle aktuálně platné verze vyhlášky (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 27/2016 Sb.) by zpráva a doporučení měly být vydány nejpozději do tří měsíců ode dne přijetí žádosti o vyšetření vzdělávacích potřeb žáka. Stávající praxe s vysokou mírou administrativní zátěže a nedostatečné personální kapacity poraden však bohužel vedou k tomu, že v řadě krajů České republiky není tato lhůta dodržována.
Pokud zákonný zástupce nebo škola s doporučením pro vzdělávání žáka nesouhlasí, mohou podat do 30 dnů od vydání doporučení žádost o revizi (viz § 16b ŠZ).
Informovaný souhlas
Kromě doporučení poradenského zařízení je poskytování podpůrných opatření druhého nebo vyššího stupně podmíněno také informovaným souhlasem zákonného zástupce žáka nebo v případě zletilého žáka souhlasem jeho samotného. V případě, že je podpůrné opatření doporučeno poradenským zařízením a odsouhlaseno zákonným zástupcem žáka, má škola povinnost podpůrné opatření realizovat.
Normovaná finanční náročnost
Podpůrná opatření druhého nebo vyššího stupně mohou mít tzv. normovanou finanční náročnost (NFN), což v praxi znamená, že finanční prostředky na zajištění daného podpůrného opatření dostává škola od státu. Nárok na příslušnou finanční dotaci škole vzniká už ve chvíli, kdy opatření doporučí poradenské zařízení. Dotace jsou spojené zejména s opatřeními personálního charakteru, jde tedy v první řadě o mzdové prostředky na platy asistentů pedagoga, školních speciálních pedagogů nebo psychologů, odměny pro učitele realizující tzv. pedagogické intervence (viz dále) apod.
U žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními druhého a vyššího stupně je nutné zohledňovat také jejich počet na jednu třídu – podle § 17 vyhlášky č. 27/2016 Sb. může být v jedné třídě maximálně pět žáků s podpůrnými opatřeními druhého až pátého stupně, ovšem výjimku s vyšším počtem těchto žáků připouští vyhláška v případě, kdy se jedná o žáky „spádové” a není možné je rozdělit do většího počtu tříd v témže ročníku. Počet těchto žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními rovněž nesmí přesáhnout jednu třetinu z celkového počtu žáků ve třídě.
U více početných tříd může navíc přítomnost žáků s vyšším stupněm podpůrných opatření snižovat kapacitu třídy: podle § 4 vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů, by ve třídách, ve kterých jsou i děti „nespádové” a celkový počet žáků je vyšší než 25, měla být snížená maximální kapacita třídy o jednoho žáka za každého přítomného žáka s třetím stupněm podpůrných opatření (event. o dva žáky za každého žáka s třetím stupněm podpory z důvodu mentálního postižení a také za každého žáka se čtvrtým nebo pátým stupněm podpůrných opatření). Obdobně se podle § 2 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, nejvyšší počet dětí snižuje o jedno (resp. o dvě) za každé přítomné dítě s třetím nebo vyšším stupněm podpory i ve třídách mateřských škol – zde za předpokladu, že je počet dětí ve třídě vyšší než 19.
Mezi podpůrná opatření ve druhém a třetím stupni podpory patří zejména:
- úprava obsahu vzdělávání – posílení výuky českého jazyka,
- výuka podle individuálního vzdělávacího plánu,
- úprava hodnocení,
- pedagogická intervence,
- výuka v předmětu speciálně pedagogické péče,
- podpora asistenta pedagoga (převážně ve 3. stupni podpůrných opatření),
- zavedení pozice školního speciálního pedagoga (ve 3. stupni podpůrných opatření),
- zavedení pozice školního psychologa (ve 3. stupni podpůrných opatření).
Diagram 2: Podpůrná…
